někdy jen tak koukám na telefon a mám chuť ti napsat víš, mám takovou chuť ti napsat třeba můžu přijít? můžu ze tebou přijít? a chci tam nějak zvýraznit to za tebou, protože jestli něco tak tohle by se zvýraznit mělo nebo hele pamatuješ jak jsme jednou říkali že spolu budeme hledat v mracích zvířata a nad Prahou jich právě letí spousty a já bych ti to tak moc chtěla říct, třeba ti je i ukázat, za chvíli už budou pryč, ale třeba je tam někde vidíš taky, vidíš je?kde teď vlastně jsi?to bych ti chtěla taky napsat, kde teď vlastně jsi?, ale není to přeci jen moc stíhací,to já bych nechtěla,aby sis myslel,že jsem taková.třeba se teď usmíváš,nebo se dokonce směješ vtipu co někdo řekl a mě by mrzelo,že to nevidím,že tam nejsem,jsem tedy ráda,že to nevím,bylo by to zbytečný žárlení a není nic horšího než zbytečný pocity (zbytečný trápení).chtěla bych ti napsat ahoj,jak se máš?,úplně takhle obyčejně,nebo ahoj, zrovna jsem na tebe myslela a jen si prostě myslím že bys to měl vědět, jenže bych pak nepřestala psát a připsala bych a taky bys měl vědět že nemůžu myslet na nic jinýho a skončilo by to celé někde u prosímtě věř mi že všechno co říkám tak myslím a že umím si vážně představit strávit s tebou život a že myslím že nám spolu bude dobře.asi bych nedokázala přestat a moje myšlenky by mě hnaly pořád dál,až bych si radši šla lehnout a myslela na to,že jsem ti stejně měla napsat něco jinýho a že nic co píšu stejně nestačí.jenže v noci ležím,nespím a říkám si,kdybych ti teď napsala,třeba tě vzbudím a to nechci.píšu ti ve svý hlavě ahoj,spíš? a pak je mi trochu zima,přála bych si,abys tu byl nebo za nocí kdy jsem sama nejde nevzpomínat na noci kdy jsem sama nebyla,ale ty bys určitě spal a já bych tě vzbudila,píšu ti ve svý hlavě dobrou noc a snažím se usnout ale nejde to,převracím se z jednoho konce postele na druhý,koukám do tmy,je úplně prázdná.
kde teď jsi?
můžu přijít?
